Imunita – zahuštěné extrakty 50ml

Bez černý (Sambucus nigra):
Bez černý je listnatý keř rostoucí do výšky 7-10 m. Je rozšířen hlavně v Evropě a také v jihozápadní Asii. U nás se vyskytuje na loukách, zahradách, kolem plotů, na okrajích lesů, hájů a luk. Kvete v bohatých soukvětích v červnu a červenci. Květy mají žlutobílou barvu v odstínech slonové kosti. Plodem jsou malé, černé, kulaté, lesklé bobule – bezinky. Černý bez má široké využití v léčitelství, farmacii i potravinářství. V oblasti léčitelství má černý bez velký význam. V dávných dobách byla tato rostlina považována za všelék, používal se k léčení velké škály neduhů. Léčebné účinky májí kořen, list, květ i plod. Květ obsahuje silici, sambunigrin, glykosid, rutin a tříslovinu. Zralý plod obsahuje organické kyseliny, vitamin A a C, silice, cukr. Celá rostlina obsahuje fytoncidní látky, které účinně působí proti bakteriím a mnohým houbám. Z listů se připravuje čaj, který čistí krev. Zevně lze listy použít jako obklady na místa postižená revmatismem. Listy a kůra jsou ovšem jedovaté. Listy obsahují toxický glykosid sambucinigrin a alkaloid sambucin. Kůra obsahuje třísloviny, alkaloidy a pryskyřice, které působí značně drasticky – může dojít k otravě, která se projevuje silným zvracením, průjmem, nechutenstvím a celkovou slabostí. Stejné příznaky se mohou objevit i při předávkování bezovými plody.
Čerstvé plody bezu černého mají projímavé účinky, sušením či tepelným zpracováním se tento jev ztrácí. Ze sušených květů se připravuje čaj, který pomáhá při prochlazení. Má potopudné a močopudné účinky, ničí bakterie. Zevně se květ používá jako přísada inhalačních směsí při bolestem hlavy, uší a zubů. Sirup či odvar z nich tlumí bolesti nervového původu, podporuje imunitu a čistí tělo od škodlivin. Šťáva z bezu černého podporuje normální funkci imunitního systému. Z plodů lze připravit všeobecně dobře známé bezinkové víno, či likér. Ke kosmetickým účelům se používá např. výluh z květů k omývání problematické pleti. Květy bezu mají rovněž zklidňující účinky na pleť. Sušené květy (umixované s vodou) lze použít i jako základ pro zklidňující masku na pleť. Bez se také používá do uklidňujících a posilujících koupelí.

Třapatka (Echinacea):
Echinacea je léčivá květina používaná i domorodými obyvateli střední a severní Ameriky. Existuje několik druhů echinacei – Echinacea Angustifolia/ třapatka úzkolistá, Echinacea Pallida/ třapatka bledá, Echinacea Purpurea/ třapatka nachová. Také se můžeme setkat s názvem terčovka namísto třapatky, jedná se ale o stejnou rostlinu. Zpravidla kořeny třapatky mají silnější koncentraci léčivých látek než její nadzemní části. V užívání nemá žádné kontraindikace ani nežádoucí účinky, ovšem nedoporučuje se užívat například při cukrovce, roztroušené skleróze nebo autoimunitních onemocněních.
Třapatka bledá výborně funguje na chřipková onemocnění, třapatka nachová spíše na běžné nachlazení (rýma, kašel), onemocnění dýchacích cest a infekce močových cest. Obecně echinacea výrazně zvyšuje imunitu celého organismu a lidskému tělu dodává sílu. Aktivuje bilé krvinky a podporuje účinnost i množství protilátek bojujících proti infekcím, to jí dodává antibiotické účinky (proti bakteriím i virům). Při zevním užití vykazuje hojivé schopnosti na rány a mírná poranění (postačí mastička s obsahem echinacei).

Lichořeřišníce větší (Tropaeolum majus):
Lichořeřišnice je jednoletá rostlina jihoamerického původu, avšak některé její odrůdy jsou trvalky. Má poléhavý stonek, listy do kulata a květy jsou pak ohnivě červené, oranžové nebo žluté. Častokrát ji najdeme na okrasných záhonech. Kvete od června do září a poté na ní najdeme plody v podobě tobolek. V bylinářství se pak kromě těchto plodů používají semena, semena, květy i listy. Lichořeřišnice obsahuje hodně flavonoidů, silic, draslíku či bílkovin. Kromě toho, že se jedná o léčivku, je velmi chutnou přísadou do zeleninových salátů, svou chutí připomíná řeřichu. Dobrou zprávou je, že u této bylinky nebyly prokázány žádný nežádoucí účinky ani kontraindikace. Je vhodná i pro těhotné a kojící ženy a lze ji kombinovat s antibiotiky.
Lichořeřišnice je jednou z nejsilnějších bylinek. Působí antibakteriálně, antivirově a antibioticky. Pomáhá posilovat činnost imunitního systému, má příznivě účinky především na urogenitální sféru a působí mírně močopudně. Je osvědčeným bojovníkem s akutními i chronickými záněty močových cest, vaječníků a prostaty, ale i plic. Kromě toho je vhodná při infekcích způsobených stafylokoky a streptokoky. Lichořeřišnice je také vynikající v péči o vlasy a zejména o pokožku hlavy. Pomáhá odstraňovat lupy a posiluje růst vlasů při jejich nadměrném vypadávání.

Zlatobýl obecný (Solidago virgaurea):
Zlatobýl obecný je vytrvalá, až 1 m vysoká bylina. Má přímý, rýhovaný stonek, jeho listy jsou střídavé, eliptické až kopinaté, s pilovitým okrajem. Stonky jsou zakončené bohatým střapcem složeným ze zlatožlutých voňavých úborů, které jsou tvořeny trubkovitými květy ve středu a jazykovitými na kraji. Kvete od srpna až do podzimu. Zlatobýl obecný se vyskytuje v Evropě včetně ČR, v Asii a Severní Americe. Roste obvykle na lesních mýtinách, ve světlých lesích a na slunných skalnatých stráních.
Zlatobýl obecný patří mezi významné léčivé rostliny. Sbírá se nať v období kvetení. Obsahuje třísloviny, saponiny, silice, alkaloidy, hořčinu, rutin a kvercitrin. Má především močopudný, dále potopudný, odhleňovací a svíravý účinek, zároveň působí protizánětlivě, zmírňuje bolest a podporuje hojení ran. Kromě toho také snižuje lámavost cévních kapilár. Uplatňuje se nejčastěji při chronických nemocech ledvin, sníženém vylučování vody z organismu, poruchách látkové výměny a často také při zvětšené prostatě. Užívá se ve formě čaje, a to samostatně i jako součást urologických směsí, případně v podobě tinktury. Zevně slouží ve formě obkladů, koupelí či masti jako stahující a protizánětlivý prostředek k ošetření špatně se hojících či hnisavých ran včetně bércových vředů. V kosmetice se uplatňují hojivé a stahující účinky zlatobýlu při péči o problematickou mastnou pleť s rozšířenými póry. Zpevňuje také ochablou pokožku i svaly, stahuje póry a dodává pleti zdravý vzhled. Vhodný je i při ekzémech a vyrážkách.

Proskurník lékařský (Althaea officinalis):
Proskurník lékařský je vytrvalá rostlina z čeledi slézovitých (Malvaceae) dorůstající do výšky až 180 cm. Listy jsou plstnaté, tlusté, 3-5 laločné, lodyha je přímá a velmi málo větvená. Z úžlabí listů vyrůstají narůžovělé květy, které kvetou od července do září, a to až ve druhém roce po výsadbě. Proskurník pochází ze Středomoří a střední Asie. Dnes se vyskytuje i v jiných oblastech Evropy a Asie a také v Severní Americe. U nás je původním druhem pouze v oblastech jižní Moravy, kde se vyskytují slané a vlhké půdy. V 19. století byl široce rozšířen v oblasti Polabí a dalších oblastech Čech. Tato vlhkomilná rostlina roste zejména na vlhkých loukách a pastvinách, v okolí řek a pobřežních houštinách. Často také roste na zaplavovaných místech nebo místech s vysokou hladinou spodní vody. U nás patří mezi rostliny chráněné a pro potřeby užití se pěstuje. Proskurník je už od starověku znám jako léčivá a také medonosná rostlina. V minulosti byl kořen proskurníku využíván pro výrobu cukrovinek, předchůdců dnešních marshmallow. K léčebným účelům se používá kořen, květ i list.
K účinným obsahovým látkám proskurníku patří sliz, flavonoidy, pektin, škrob, kumarin, fenolické kyseliny, třísloviny a silice. Účinnou léčebnou formou je macerát, kdy se účinné látky z rostlin získávají dlouhodobým působením rozpouštědel za studena. K účinným formám patří také sirup. Proskurník má protizánětlivé účinky. Používá se při kašli a onemocnění horních cest dýchacích. Usnadňuje tedy odkašlávání a pomáhá při nejrůznějších zánětech sliznic dýchacího ústrojí (laryngitida, faryngitida, bronchitida, tracheitida) a také při zánětlivých onemocněních žaludeční sliznice (gastritida) a zánětech močových cest a střev. Doporučuje se také užívat při těžkých průjmech u dětí. Zevně byl proskurník v léčitelství používán při léčbě hnisavých vředů, ekzémů, křečových žil a bércových vředů. Je však důležité jeho užívání, při vyšších dávkách totiž snižuje účinek jiných léčiv. V kosmetice se používá pro své uklidňující a zvlhčující účinky. Podrážděnou pokožku uklidňuje a suchou hydratuje. Pomáhá také snižovat otoky. Je účinný také na suchou a svědivou pokožku hlavy, změkčuje a vyhlazuje vlasová vlákna a zabraňuje jejich vypadávání.

Jablečník obecný (Marrubium vulgare):
Jablečník obecný je vytrvalá rostlina s přímou, čtyřhrannou lodyhou, která obvykle dorůstá výšky něco přes půl metru. Nalezneme ji zejména ve střední nebo jižní Evropě. Má drobné lístky oválného tvaru a kvete od června to srpna, a sice drobnými bílými, případně světlounce fialovými kvítky. Tato bylinka s ostře hořkou chutí má celou řadu zdraví prospěšných účinků, a právě z tohoto důvodu se používá k přípravě čaje apod. Je vhodná při trávicích potížích, při onemocnění dýchacích cest a také údajně podporuje správnou srdeční činnost. Jablečník sám o sobě nemá prokázány žádné vedlejší účinky, i tak ho, stejně jako další hořčiny, dávkujeme v menším množství a neužíváme do dlouhodobě.
Jablečník obsahuje velké množství vitaminu C a také některých minerálních látek, je bohatý na cholin, hořčiny, třísloviny nebo saponiny a nabízí protizánětlivé, protikřečové a žlučopudné účinky. Řadí se mezi bylinky, které se užívají při trávicích a zažívacích potížích. Doporučuje se při nechutenství, či žaludečních křečích a podporuje správnou funkci jater a žlučníku. Tradiční bylinářství jablečník zná také jako prostředek proti suchému kašli, zánětům průdušek nebo dýchavičnosti. Údajně také zklidňuje nervy a mírní zrychlenou srdeční činnost. Zevně se používá na špatně se hojící a hnisavé rány.

Divizna (Verbascum):
Divizna je mohutná, někdy až 2 m vysoká bylina. Je dvouletá – první rok vytváří růžici přízemních listů, které na podzim odumírají, druhý rok pak vyráží vysoký a silný dutý stonek s vejčitými plstnatými listy. Na jeho horní části v létě vyrůstají hrozny nápadných, postupně rozkvétajících výrazně žlutých květů. Plody jsou tobolky. Divizna je rozšířená v celé Evropě. Roste obvykle na slunných stráních a mýtinách. Pěstuje se také v zahradách jako léčivá i okrasná rostlina a často zplaňuje v jejich okolí.
Divizna patří mezi nejznámější léčivé rostliny. Pro léčebné účely se využívají divizna velkokvětá (Verbascum densiflorum) a divizna sápovitá (Verbascum phlomoides, Verbascum thapsiforme). Sbírají se plně rozkvetlé květy (jen korunní lupínky s tyčinkami bez kalichů) za slunečného počasí. Obsahují saponiny, sliz, flavonoidy a další látky. Květy divizny se odedávna používají zejména při onemocněních dýchacích cest. Kombinace obsažených látek účinně rozpouští hleny, zároveň chrání sliznice a působí protizánětlivě. Divizna se proto používá jako odhleňovací přípravek při nachlazení, zánětech průdušek, na zmírnění dráždivého kašle či při zánětech sliznice ústní dutiny a hltanu. Kromě toho uvolňuje křeče, podporuje imunitu, je mírně močopudná a působí příznivě na vylučovací soustavu i trávicí systém. Používá se nejčastěji ve formě čaje, někdy také bylinných kapek nebo sirupů. Při vnějším použití je vhodná na obklady, koupele a do mastí na bércové vředy a hemeroidy. Extrakt se přidává do změkčujících mastí a krémů. Květy se používají také v potravinářství k aromatizaci a přibarvení likérů. Oba druhy, divizna velkokvětá i divizna sápovitá mají stejné účinky a využití.

Zimolez japonský (Lonicera japonica):
Tato popínavá rostlina s tenkými lodyhami, původem z východní Asie, může dorůstat až do výšky pěti metrů. Má listy vejčitého tvaru a její květy jsou krémové až žluté s příjemnou vůní. Plodem jsou malé, tmavě modré bobule. Zimolez japonský se používá v evropské fytoterapii a má své významné místo také v tradiční čínské medicíně. Obsahuje velké množství látek jako flavonoidy, třísloviny, saponiny a různé minerály. Má antibakteriální, protizánětlivé a detoxikační účinky. Zimolez je však nutno dávkovat opatrně, jelikož je mírně jedovatý, a ve vyšším množství může způsobit například zvracení.
Zimolez japonský pomáhá snižovat horečku a je vhodný při zánětu průdušek, chřipce, kašli nebo nachlazení. Osvědčil se také jako prostředek pro zastavení průjmu a můžeme se dočíst o tom, že se používá také pro podporu léčby žaludečních vředů. Zimolez je dále vhodný při zánětlivých onemocněních kloubů (revma). Není však vhodný pro dlouhodobé podávání a vyhnout by se mu měly malé děti.

Popis:
Zahuštěný extrakt bylin je koncentrovanější forma bylinného macerátu, kdy po vyluhování sušené části bylin, dochází následně k odpaření alkoholu šetrnou metodou tzv.vakuovým odpařováním za nízkých teplot (max do 30 ˚C). Získá se tak koncentrovaná sušina, která se rozpustí do konečného extraktu. Dávka, vzhledem k zahuštěné formě je nižší.

Složení:
Sambucus nigra (bez černý), Echinacea purpurea (třapatka nachová), Tropaeolum majus (lichořeřišnice větší), Solidago virgaurea (zlatobýl obecný), Althaea officinalis (proskurník lékařský), Marrubium vulgare (jablečník obecný), Verbascum thapsus (divizna malokvětá), Lonicera japonica (zimolez japonský), Ethanol 40%

Dávkování pro vnitřní použití:
1 ml (obsah jedné pipety) 3 x denně s jídlem po dobu alespoň 15 dní. Při tomto dávkování lze užívat až tři měsíce, pak je vhodná pauza 7–14 dní a kůru lze opakovat.
Při zvýšeném dávkování 3 × 3 ml lze užívat 5–14 dní.

Upozornění:
Není určeno pro děti, těhotné a kojící ženy. Nepřekračujte doporučené denní dávkování. Neslouží jako náhrada pestré stravy. Uchovávejte mimo dosah dětí. Uchovávejte na chladném a suchém místě. Nevystavujte slunečnímu záření.

Obsah:
50 ml